Date: 2020-11-15 20:00:00

Date: 2020-11-15 20:00:00
Tags: nabozenstvi historie spolecnost
Desc: Zaklad kazdeho nabozenstvi a kazdeho spolecenskeho radu.

# Zboznost nebo pieta?

Hovorime-li o piete ci zboznosti, nemluvime jenom o nabozenstvi.

Anglicke slovo _piety_ ma trochu sirsi vyznam nez ceske _zboznost_.
Ani ceske _pieta_ zcela nevystihuje svuj anglicky protejsek. Nebot
ten znamena take _uctu_, synovskou uctu vuci vlastnim korenum.
Krome rodicu jsou takovymi koreny pribuzenstvo, predkove, kraj a
vlast, ze ktere clovek pochazi a predevsim Buh jako zdroj veskereho
byti.

Opakem zboznosti je _bezboznost_, tedy nedostatek ucty ke vsemu a
kazdemu, komu je clovek uctou _povinovan_. Bezboznik je tedy nejen
neznaboh, neverici, ale vlastne kazdy, kdo neprojevuje uctu, kde by
mel. Rodicum, predkum, vlasti atd. Rekl bych, ze to je vyrazny
rys moderni doby. Neucta a rebelanstvi proti vsemu, co byvalo
drive povazovane za dobre. Jakoby dobro byla slabost.

Zboznost neni ctnosti spojenou jenom s krestanstvim. Kazde
nabozenstvi, kazda civilizace, jak se domnivam, povazovala zboznost
za ctnost. Rekove, Rimane a Zide zcela urcite.

Myslim, ze nasledujici (kracene) eseje mnicha, ktery si rika
Aurelius Moner, dostatecne osvetluji otazky zboznosti a bezboznosti
a jejich vztah k moderni dobe.

## Zbozny Aineias

Puvodni text je zde:

Co je pieta? Co znamena byt "zbozny, oddany"? Vetsina z nas si,
kdyz slysi toto slovo, predstavi uzkostliveho cimprlina, ktereho
lze casto videt v krestanskych mediich. Ve skutecnosti je zboznost
navysost muzna ctnost, zasvecena ochrane lidi. Sv. Tomas Akvinsky
definuje zboznost jako uctu, kterou jsme povinni a dluzni nasim
korenum a nasim pribuznym. Buh jako zdroj vseho je na prvnim miste
(proto ma pieta mnoho co docineni s ctnosti zboznosti). Po nem
nasleduji nasi rodice, nas rod (pribuzni) a vlast. Tomas cituje
Tulliovu definici:

> Je to diky piete, ze koname povinnost vuci nasim pribuznym a
spojencum nasi zeme svedomitou sluzbou.

Ta se prilis nelisi od Cicerova konceptu:

> Nazyvaji tuto ctnost pietou, jez nas nabada, abychom plnili
svou svatou povinnost vuci nasi vlasti, nasim rodicum a ostatnim,
s nimiz jsme spojeni pokrevnim poutem.

Nyni, kdyz uz jsem vic poucen o historii a dedictvi nasi
civilizace, co mi pieta pripomina? Predevsim dve veci: zaprve,
radu modernich papezu jmenem Pius a zadruhe, zbozneho Aineia,
hrdinu trojskeho lidu, jehoz osudy vypravi Vergilius ve svem
nejznamejsim dile _Aeneis_. V _Iliade_ je Aineias predstaven jako
muz natolik proslaveny svou zboznosti, ze ho Rekove i nepratelsti
bohove usetri pri vseobecnem pleneni mesta. V _Aeneis_, kdyz uz se
behem oblehani zda byt vse ztraceno a Aineias se rozhodne zemrit se
svou rodinou v boji proti vetrelcum, dve bozska znameni mu tento
umysl rozmluvi a ukazou mu cestu k uniku. Aineias bere sveho otce
Anchisa na ramena, dale bere trojske Lares a Penates a v doprovodu
sve zeny, syna Ascania a male skupiny nasledovniku unikne z
oblezene Troje. Nakonec se dostane do Latia a stane se predchudcem
rimskeho lidu, predkem Romula a Rema. Julianovci (rodina Julia a
Augusta Caesara) odvozuji svou linii prave od Aineia a Ascania.

IMG img/pompeo_batoni_1753_aeneas_fleeing_from_troy.jpg Aineias prchajici z Troje

Aineias byl proto povazovan za vzor piety, je znam jako "zbozny
Aineias". A vskutku je obrazem piety/zboznosti, nesouc sveho
nemohouciho otce, trojske buzky a vedouc svou rodinu a spoluobcany
do bezpeci. Podobne jako Lot je i on jednim z poslednich zboznych
a cestnych muzu usetrenych pri zniceni sve civilizace z boziho
dopusteni, protoze se v ocich bohu stala dekadentni.

Z prikladu Aineia plyne, ze pieta a zboznost jsou obzvlaste muzne
kvality: povinnost loajalni lasky k Bohu, rodu a zemi. Reflexe
ukazuje, ze pouze muzi dokazou skutecne strazit tyto verejne
ctnosti, protoze jejich efektivni implementace a spolecenska
obhajoba vyzaduje muzsky intelekt, silu, emocionalni disciplinu.
Zeny jsou povolany praktikovat tyto ctnosti take, ale z vyse
uvedenych duvodu je jejich efektivni socialni aplikace primarne
ukolem muzu. Historie take ukazuje, ze zeny v tomto ohledu
kopiruji muze. Kdyz muz kona svou povinnost a pestuje tyto ctnosti
verejne, zeny ho casto prekonavaji v jejich kazdodennim
praktikovani. Ale kdyz muz selze, zeny, jez vypadaly jako ty lepsi
z nas v casech obcanskych ctnosti, jsou mnohem zkazenejsi v casech
dekadentnich. Opousti sve materske a zbozne instinkty a stavaji se
emocionalne zavisle na sexualni degradaci. Ve sve pyse hromadne
vrazdi svoje deti a volaji po vpusteni hord cizich nasilniku do
zeme.

Proc tvrdim, ze je pro nasi spolecnost typicka bezboznost? Protoze
my evidentne neumime uctit Boha, cirkev, stat, rodice, ani
pribuzne. Neni to tak, ze se nase spolecnost v techto vecech myli,
ale je na bezboznosti primo postavena. Kdyz se podivame na tu
vzpouru (levici, revoluci nebo jak tomu chcete rikat), na jakych
konzistentnich principech stoji? Taz feministka, ktera vola "moje
telo, moje volba", vam chce zakazat pit sladke napoje. Stejny
zvrhlik, ktery veri, ze je spravne nepoustet k recnickemu pultu
lidi, se kterymi nesouhlasi, nuti tehoz cloveka, aby na jeho
kontroverznich akcich delal catering. Po kratke uvaze jsem temer
dosel k zaveru, ze jedine dva konzistentni principy levice jsou
sexualni "svoboda" a neduvera v jakykoliv definitivni koncept nebo
pravdu.

Ale pak jsem si uvedomil, ze i kdyz levice podporuje vsechny mozne
druhy sexualni degenerace a veskery dogmatismus nazyva
"bigotnosti", utoci pouze na normalni sexualni akt jako na dusledek
nenavistne, socialne vykonstruovane heteronormativity a ma zcela
definitivne a dogmaticky jasno v tom, ze je treba bojovat s
tradici.

A v te chvili mi doslo, ze jejich jedinym konzistentnim principem
je diskriminace proti vsemu prirozenemu, tj. kdekoliv rozum a
priroda vidi a cini definitivni rozdily a spravedlive diskriminuji
v tom ci onom smeru, levice usiluje o rozostreni jasnych hranic a
diskriminaci opacnym smerem. To je zjevne satanska cinnost a
povazuju to za velke potvrzeni pravdivosti viry, proti ktere levice
bojuje. Neni nahoda, ze se projevuje hlavne v sexualni zvracenosti
a rovnostarskem "antidiskriminacnim" pristupu. Timto dvojitym
uderem vzpoura utoci proti cloveku v jeho zakladech a rusi vsechno,
s cim se clovek muze pozitivne identifikovat s vyjimkou vzpoury
samotne.

Jinymi slovy, hlavnim principem vzpoury je bezboznost - odmitani a
zneucteni samotne myslenky Boha, rodiny a autentickeho naroda s
autentickou kulturou, ke kteremu citime sounalezitost. Clovek
zbaveny korenu a jakehokoliv smyslu sounalezitosti se marne snazi
uchopit nejakou platformu s podstatou nebo zbran, kterou by se
branil. Protoze je bezboznost nasim hlavnim organizujicim
principem, mlha dabelskeho klamu nam zabranuje videt pietu, tuto
velice nutnou ctnost.

Bezboznost, absence piety neni problem jenom nas, modernich lidi.
V dalsim textu se bratr Aurelius venuje utrpeni Pane a bezboznemu
konani starych Izraelitu.

## O bezboznosti a utrpeni Pane

Originalni text je zde:.

V Kristove utrpeni jsou zboznost a bezboznost, ucta a neucta ve
zvlastnim konfliktu. Pan vedel, ze Jeho utrpeni, stred historie a
nejvetsi akt Piety nutne vyprovokuje velkou bezboznost podrazdenim
_Mysteria iniquitatis_ (tajemstvi zla), ktere dlouho pracuje v
tomto svete. Sv. Augustyn to dobre shrnul v kontrastu dvou obci -
obce bozi a obce pozemske.

Prvni rodice lidske rasy zneuctili sami sebe a tim padem i puvod
vsech lidi. Porusili sve pratelstvi s Bohem, jejich tvurcem. Kdyz
nad nimi Pan vynesl rozsudek, poskytl jim zaroven lek, ktery
jednoho dne prijde: utrpeni, ktere Buh vezme sam na sebe. Prvni
casti tohoto dlouho trvajiciho procesu bylo posvetit jeden lid, tj.
oddelit ho od zbytku sveta, a pomalu ho pripravit, aby vydal
Mesiase. Stary zakon je plny prepovedi tohoto poslani, coz je ale
mimo rozsah tohoto clanku.

Kdyz se cas naplnil, Pan zacal opet procistovat puvod lidskeho
rodu, aby polozil zaklad pro obnovenou a pravejsi zboznost (uctu,
pietu). Neplodnym rodicum se narodilo devce, jehoz prirozenost
byla ochranena Milosti pred starodavnou nakazou. Pan obdrzel
plnost sve prirozenosti pouze z jeji cistoty, nebot nemel lidskeho
otce. Toto je treba dobre pochopit: sam Buh, Otec vseho, ten,
ktery je nejvic hoden nasi zboznosti, se vtelil. A pokud jde o
hebrejsky narod, zde mame konecny vysledek, vrchol cele hebrejske
rasy. Zde je syn Abrahamuv, Izakuv a Jakobuv, syn Jesseho, Davida
a Salomouna, "Hebrej z Hebreju", abychom pouzili slova sv. Pavla,
a navic Vtelelny Syn Bozi z neposkvrneneho poceti (bez semene),
novy Adam, jehoz cela lidska prirozenost pochazi z nove Evy, kterou
pripravil.

Avsak "prisel do sveho vlastniho, ale jeho vlastni ho neprijali".
Uplne prvni udalost v Jezisove zivote, nam ukazuje, ze Zidovskemu
narodu vladla cizi mocnost - Caesar Augustus prikazal provest
soupis lidu a svata rodina se musela s obtizemi odebrat do Betlema.
Jeho vlastni nemeli ani poneti, koho maji mezi sebou, ale cizinci -
persti magove - vedeli koho hledaji, Krale Zidu. A kdyz prisli do
teto zeme, nasli predpokladaneho zidovskeho krale, ktery vubec
netusil, co se deje. Jeho reakci behem slyseni nebylo uctit Boha a
radovat se z Jeho navstevy u Jeho lidu. Naopak, vybuchl bezboznym
hnevem a vyslal vojsko proti vlastnim lidem, aby usmrtilo vsechny
mlade chlapce. Svata rodina byla nucena opustit vlastni zemi a lid
a uprchnout do Egypta - tim se k nespravedlnosti pridava jeste
urazka, kdyz se slibeny Mesias musi schovavat v zemi, ze ktere pred
davnymi casy vysvobodil Izrael.

Pri obetovani v chrame Jeho vlastni matka zacina citit onu sympatii
a soucit, ktery neprestane zakouset pro sveho syna az do horkeho
konce. Starsi Simeon ji prorokuje: "hle, on jest dan k padu i k
povstani mnohych v Izraeli a jako znameni, kteremu se budou vzpirat
- i tvou vlastni dusi pronikne mec..."

Otcove tuto pasaz komentuji tak, ze Panna zakusila vnitrni zjeveni,
ze jeji syn, o kterem vedela, ze bude trpet, bude trpet rukama
sveho vlastniho lidu a ze Jeho utrpeni tento lid odmitne a bude jim
pohrdat. Zakusila tento smutek ne tak, jako my, padli lide
zakousime vlastni utrpeni, ale jako jasny a cisty zal ciste duse
chapajici toto velke Tajemstvi s takovou plnosti jako zadny jiny
smrtelnik.

A to bylo typicke pro cele Jeho pusobeni. Kdyz verejne cte lidem
ve svem meste, v Nazaretu, zmini se, ze zadneho ze zidovskych
proroku vlastni lide neprijali, ale byli poslani do dalekych zemi k
vdovam a malomocnym. "Kdyz to slyseli, byli vsichni v synagoze
naplneni hnevem. Vstali, vyhnali ho z mesta a vedli ho az na sraz
hory, na niz bylo jejich mesto vystaveno, aby ho svrhli dolu."
Takove sceny nejsou v Jeho zivote nijak jedinecne.

Vrcholi to vzkrisenim Lazara z mrtvych tyden pred prichodem do
Jeruzalema. Od te chvile ho chteji predstaveni Zidu zabit. Zpravu
o tomto zazraku bylo tezko potlacit a zidovsti lidri lidem pohrdali
a obavali se ho. V jednu chvili Ho jeho lide temer uznali a tato
ironie je o to vic horka. Je pozdravovan jako kral, jako Syn
Daviduv! Hebrejske deti behaji pred Jeho oslem a hazeji pod Jeho
nohy obleceni, palmove ratolesti a kvetiny. Pritom ten samy dav
bude za pet dni pozadovat Jeho popravu.

Jak ta smrt prisla? Skrze jednoho z Jeho vlastnich zaku. A proc?
Protoze Pan neprinesl politickou revoluci a osvobozeni, ktere Zide
od sveho Mesiase ocekavali. A tak Jidas Mercator Pessimus za
trochu penez prodal sveho Pritele, Bratra, Krajana, Mesiase, Krale
a Boha. Chvili s nim sdili chleb a vzapeti ho zradi.

> Neni to nepritel, kdo me tupi, to bych prece snesl; nade mne se
nevypina ten, ktery me nenavidi, pred tim bych se ukryl, jsi to
vsak ty, clovek jako ja, muj druh a pritel! Ten nejlepsi vztah
nas pojil, za bourneho jasotu jsme chodivali do Boziho domu.

A po zrade Pana, co vidime? Jeho vlastni Apostolove jsou tou
situaci otraveni. Jsou unaveni. Nezajima je to. Jejich Pritel a
Buh poti krev v zahrade, dokonale clovecenstvi Kristovo se
pripravuje, aby vydrzelo nadchazejici Utrpeni. Prave proto, ze je
dokonaly, bude citit utrpeni mnohem ziveji a ono bude mnohem horsim
zpusobem podle, nez by jinak bylo. A kdyz prijde okamzik zatceni,
vsichni se rozprchnou - prvni kolegialni cin papeze v jednote s
biskupy sveta! Jeho hlavni apostol ho nezapre jen jednou, ale
dokonce trikrat tvrdi, ze toho Cloveka ani nezna.

Vrchol neucty a bezboznosti prichazi. Jeho krajane nechteji mit na
rukou Jeho krev, a tak se domluvi, ze ho nechaji zabit rimskymi
okupanty. Za normalnich okolnosti lze v okupovane zemi pozorovat
vetsi solidaritu. Prodat krajana okupantum by byl ten neohavnejsi
cin, ktereho by se clovek mohl dopustit. Avsak, svete div se,
dokonce ani okupanti nejsou tak neuctivi a krveziznivi vuci tomuto
zidovskemu venkovanu. Zadny jejich pritel, ani bratr! I tomu
bezzasadovemu Pilatovi se pricilo Ho zabit. Ale zidovsti predaci
maji napilno se stvanim davu proti nemu. Musi zemrit, stuj co
stuj.

I na kopci Golgota je nas Pan zesmesnovan svymi katy. Jeho
blahoslavena matka, nekolik zen a svaty Jan, ktery se po svem uteku
vratil, aby videl, co se bude dit, to jsou vsichni, kdo za nim
prisli. Jeho matka, jak nas ujistuji Evangelia, "to vsechno v
mysli zachovavala a rozvazovala o tom." Od Jeho nejutlejsiho
detstvi, kdyz prisli pastyri a Magove, kdyz Simeon prorokoval a
kdyz se jim ztratil a oni Ho nasli, jak uci v chramu. To bylo vse,
posledni zbytek verneho Izraele: Matka Bozi, nekolik zen a mlady
muz. Jediny z zidovskych ucitelu, Josef z Arimatije, zustal a
nabidl svemu Mesiasi vlastni hrobku.

Udalosti Jeho zivota jsou nam znamy - tak znamy, ze se ctou snadno
bez udivu a premysleni. Nekdy je lepsi pouzit analogii. V nasich
casech vidi mnoho muzu, jak se vytraci radosti domackeho zivota,
jak se zeme stava amoralni, manzelky zahorklymi a deti neposlusnymi
a nevdecnymi. Ale muz dale pracuje, stara se o ne z lasky a z
povinnosti. Diky tomu lze sympatizovat s Panem, nebot je to
podobne vsemu, cim On trpel, byt v daleko vetsim meritku.

Jake Mysterium zla to je, ze Buh a Spasitel lidstva musi zakouset
tak vseobecny a vsudypritomny nevdek, uskocnost a zradu, obzvlaste
od sveho vlastniho lidu a blizkych pratel jako bezny rys sveho
zivota? "On obrati srdce otcu k synum a srdce synu k otcum, abych
pri svem prichodu nestihl zemi klatbou."

Opusten vsemi, krome posledniho zbytku vlastnich, zve Pan jine, aby
se k nemu pripojili. Vypravel podobenstvi o velmozovi, ktery
chystal svatebni hostinu, ale vsichni jeho pribuzni a pratele se
vymlouvali, aby nemuseli prijit. Muz proto pozval kohokoliv z ulic
a aleji, aby hostina, kterou pripravil, neprisla nazmar a
nepostradala na veselosti.

Ti, co prijdou k teto Svatebni veceri pripravene na popravisti
Krize, se stanou novym lidem Pana. Zboznost ci bohoucta je znovu
zaseta v teto rase, naroubovana do Praveho Izraele, Krista skrze
krest. Ti, kdo souhlasi, aby se k Nemu pripojili, se zaradi mezi
obcany Obce Bozi, obce, ktera vytrva ve zboznosti. Ostatni obsadi
obec pozemskou, kde jenom Bozi Milost muze vysvobodit cloveka z
jeho neustaleho boje s bezboznosti. A nejkrutejsi vladci obce
pozemske jsou ti, kteri, ac kdysi patrili k Izraeli, tedy Synagoze
a pozdeji Cirkvi, se provinili zradou Tela a Krve Pane.

Pismo uci, ze vsichni obcane Obce Bozi maji ucast na "doplneni, co
zbyva do miry" utrpeni Pane a nasleduji ho v Jeho zapase s
bezboznosti ztraceneho cloveka. S tim souvisi, jak cirkevni otcove
a ucitele casto uvadeji, ze cirkev casto prochazi obdobimi
pripominajici Jeho utrpeni, kdy imituje sveho Pana v utrpeni a
zrade.

=> https://ascensionhermitage.wordpress.com/ [Aurelius Moner]
=> https://ascensionhermitage.wordpress.com/2016/03/18/pious-aeneas-and-a-passiontide-reflection-on-impiety/ [Pious Aeneas]
=> https://ascensionhermitage.wordpress.com/2016/03/25/on-impiety-and-the-passion-of-the-lord/ [On Impiety]